PRVNÍCH 10 LET ČESKÉ NADACE SPORTOVNÍ REPREZENTACE

Nadace vstoupila do prostředí našeho sportu v roce 1991 pod názvem Nadace československé sportovní reprezentace. Předlohou jí byla německá Deutsche Sporthilfe, s kterou v počátcích činnosti úzce spolupracovala. Zakladatelem Nadace byla tehdejší Čs. konfederace sportovních a tělovýchovných svazů a její předseda Ing. Karel Pilný byl také prvním předsedou správní rady. Po rozdělení státu převzal zakladatelství ČSTV a předsedou správní rady Nadace se stal na dalších 10 let JUDr. Jiří Lendl, senior slavné tenisové rodiny. Výkonným ředitelem Nadace je od jejího založení po dnešek Ing. Jan Linger.
Za prvních 10 let Nadace podpořila cca 600 sportovců ze 35 sportovních odvětví a vyplatila jim na podporách více než 17 milionů korun. Dalších 6 milionů poskytla Nadace v minulosti na aktivní sportovní činnost zdravotně postižených spoluobčanům. V roce 1992 a 1994 zajistila a financovala první televizní přenosy z paralympijských her a zprostředkovala je naší veřejnosti.


1. PRVNÍ ROKY
Nadace vstoupila do prostředí našeho sportu v roce 1991 pod názvem Nadace československé sportovní reprezentace. Předlohou jí byla německá Deutsche Sporthilfe, s kterou v počátcích činnosti úzce spolupracovala. Zakladatelem Nadace byla tehdejší Čs. konfederace sportovních a tělovýchovných svazů a její předseda Ing. Karel Pilný byl také prvním předsedou správní rady. Po rozdělení státu převzal zakladatelství ČSTV a předsedou správní rady Nadace se stal na dalších 10 let JUDr. Jiří Lendl, senior slavné tenisové rodiny. Výkonným ředitelem Nadace je od jejího založení po dnešek Ing. Jan Linger.
Nadace již od roku 1992 podporovala všeobecně podceňovaný sport handicapovaných sportovců. Nevidomá běžkyně Pavla Valníčková se stala v roce 1992 vůbec první individuálně podporovanou sportovkyní. Nadace financovala první televizní přenosy z paralympijských her 1992 v Barceloně a 1994 v Lillehammeru a zprostředkovala tomuto sportovnímu odvětví do té doby nebývalou publicitu.
Do projektu paralympiád byla začleněna i jinak nerealizovatelná účast české reprezentace na 17. světových hrách neslyšících 1993 v Sofii. Reprezentace neslyšících sportovců se tak mohla své oddělené olympiády zúčastnit po 16 letech a přivezla 9 medailí. Nadaci se podařilo pro tento projekt získat osobní záštitu paní Olgy Havlové a jejího Výboru dobré vůle a získat celkem přes 4 miliony korun.
V září 1994 až 1996 Nadace spolupořádala Mezinárodní mistrovství ČR v silniční cyklistice tělesně postižených a nevidomých sportovců. Závodu, jehož část byla vedena Nerudovou ulicí na Pražský hrad, se v každém roce zúčastnilo 60 tělesně a 20 zrakově postižených reprezentantů z 8 zemí a Nadace zde objevila a trvale podporovala mimo jiné současného nejlepšího paralympijského cyklistu Jiřího Ježka šestinásobného vítěze ze Sydney 2000, Athén 2004, Pekingu 2008 a Londýna 2012.
Na konci roku 1993 byla ustanovena rada expertů ze slavných sportovních osobností a odborníků (např. Ludvík Daněk, Jiří Raška, Jan Kůrka, Zdeněk Pecka, Jiří Čtvrtečka, František Pechar), která začala vybírat potřebné reprezentanty pro individuální podpory. Mezi prvními podporovanými reprezentanty byli nejlepší sportovci ve svých odvětvích, jejichž příprava nebyla z nějakých důvodů plně zabezpečena, např. lyžařka Kateřina Neumannová, vodní slalomáři Šimek a Rohan, o rok později kanoisté Martin Doktor a Štěpánka Hilgertová, moderní gymnastka Lenka Oulehlová a největší talenty té doby atleti Poděbradský, Janků, Formanová, Benešová a veslař Chalupa.
Z bývalých reprezentantů byli od počátku podporováni např. hrdinové povídek Oty Pavla Alfréd Jindra a Jan Veselý, hokejista Stanislav Bacílek po nadkolenní amputaci obou nohou a motocyklový reprezentant František Šťastný s tehdy počínajícími vážnými problémy zbytkové ledviny.


2. PRVNÍ VÝSLEDKY ČINNOSTI
Rok olympijských her v Atlantě a léta následující byla léta žní včasně investovaných peněz. Olympijské zlato Martina Doktora a Štěpánky Hilgertové těmto úspěchům vévodí. Ludmila Formanová se stala mistryní Evropy a později mistryní světa, její springpartnerka Hana Benešová byla mistryní Evropy 1997 do 22 let. Tomáš Kacovský se stal opakovaně vicemistrem světa ve veslování. Eva Háková byla v roce 1996 mistryní Evropy v biatlonu. Markéta Vochosková se stala opakovaně veslařkou roku a Andrea Šebestová nejlepší moderní gymnastkou.
Pod dojmem těchto úspěchů a s vědomím potřeby včasného podchycení největších juniorských talentů vyhlásila Nadace v roce 1996 první ročník ankety o "Juniorského sportovce roku" s dotací 110 tisíc pro umístění na prvních třech místech.
Ve skupině bývalých reprezentantů přibyli mimo jiné gymnasta Jaroslav Šťastný po těžké operaci vnitřního ucha, vzpěrač Hans Zdražila s neustále těžšími problémy páteře, hokejista František Tikal po těžké operaci plic, sáňkař Radim Lanča, těžce zraněný v přípravě na OH v Naganu a nejstarší žijící olympijští vítězové - kanoisté Josef Holeček a František Čapek. Počet osob v této skupině postupně narůstal až na 120 trvale podporovaných sportovců.


3. NEJLEPŠÍ LÉTA NADACE
V letech 1997-1998 prožívá Nadace konjunkturu. Výsledky její činnosti jsou již všeobecně uznávány. Čestnými členy Nadace se stávají nejslavnější sportovci historie Věra Čáslavská a manželé Zátopkovi.
Do správní rady Nadace přicházejí předsedové ČOV MUDr. Jirásek a ČSTV Ing. Srb, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Dr. Hejná a ředitel vydavatelství deníku Sport Ing. Beran.
Dříve podporovaní sportovci přinášejí uspokojení dalšími výraznými sportovními úspěchy, především Ludmila Formanová, Štěpánka Hilgertová a Martin Doktor. Marek Švec se stává vicemistrem světa 1998 v zápase. Podporou Nadace prošli i úspěšní plavci Daniel Málek, Jana Pechanová a Alena Nývltová, atletka Pavla Hamáčková a lyžař - akrobat Aleš Valenta.
Příběhem se šťastným koncem byla masivní podpora leukémií postiženého volejbalisty Vladimíra Kovaříka. V případě tyčkaře Jana Netschera přispěla Nadace na ortopedickou operaci v zahraničí a pokusila se tak zachránit pro náš sport jeden z největších talentů v historii naší atletiky. S návratem ke sportu po dlouhodobém zranění pomohla např. plavkyni Iloně Hlaváčkové, judistovi Petru Jáklovi, biatlonistce Evě Hákové a kanoistovi Petru Procházkovi.
Mezi těmi, jejichž osud se Nadace snažila alespoň trochu ulehčit, byla nejslavnější sportovkyně naší historie Věra Čáslavská.
Anketa "Juniorský sportovec roku" se stala nedílnou součástí každoročního televizního vyhlašování "Sportovce roku" a zdobí ji jména lyžařů Lukáše Bauera, Martina Koukala, Nikoly Sudové a Zuzany Kocumové , tenistky Daniely Bedáňové, plavce Květoslava Svobody, cyklistů Hlaváče, a Kaňkovského, atletů Oravce a Tona, biatlonistů Vítka a Šlesingra, kanoistů Štěpánka s Volfem nebo střelkyně Kateřiny Kůrkové-Emmons. Za prvních 6 let trvání tohoto projektu se ankety zúčastnilo přes 600 juniorských sportovců, z nichž dvě třetiny stály na stupních vítězů MSJ nebo MEJ. Bylo mezi nimi 163 juniorských mistrů světa a Evropy.
Každoročně mizí většina těchto talentů v nenávratnu. Každoročně usiluje Nadace o získání prostředků na záchranu těchto talentů v nejcitlivějším věku jejich sportovní kariéry. Žádná instituce v této zemi nemá takový průřezový přehled o současných největších talentech českého sportu a současně přehled o mrhání s nimi.


4. NOVÝ ZÁKON A ÚDER STÁTNÍCH ORGÁNŮ
V roce 1998 vstoupil v platnost nový zákon o nadacích. Očekávali jsme, že nový zákon nám bude v činnosti pomáhat, nová registrace měla být pro renomované nadace typu Výboru dobré vůle nebo Nadace sportovní reprezentace formalitou. Nastal však pravý opak. Nový zákon se stal pro armádu státních úředníků novou příležitostí ke korupci a vytváření umělých potíží. Průtahy s novou registrací způsobily, že Nadace nestihla první výběr z Národního investičního fondu a přišla o mnohamilionové prostředky.
V úsilí o záchranu dlouhodobě budovaného humanitárního systému ve sportovní oblasti, na kterém se stát nikdy nepodílel a žádná jiná instituce jej zatím nemůže nahradit, rozhodlo vedení Nadace založit v roce 1999 nový právní subjekt s názvem Česká nadace sportovní reprezentace se stejným posláním a stejnými představiteli jako původní Nadace. Nová Nadace byla řádně a bez problémů zaregistrována, ovšem pro jistotu u mimopražského soudu. Tím jsme udrželi kontinuitu naší dlouhodobé činnosti.
Peripetiím se státními úřady však nebyl konec. Po obrovských problémech, způsobených pražskými soudy při přeregistraci podle nového zákona o nadacích, rozmnožil chyby státních orgánů Úřad vlády ČR.
Po odkladech, trvajících od roku 1992, se tento úřad a s ním Poslanecká sněmovna ČR odhodlaly k rozdělení prostředků Národního investičního fondu, do kterého byly soustředěny prostředky Fondu národního majetku, slíbené nadacím před 9 lety. V průběhu času Nadace třikrát musela potvrdit svou účast v tomto výběrovém řízení. Z prvního výběrového kola v roce 1999 byla Nadace vyřazena kvůli výše uvedeným průtahům soudů s registrací.
Z druhého výběrového kola byla Nadace v roce 2001 znovu vyřazena pod záminkou, že nový právní subjekt nepůsobil po celý rok 1998 a 1999, což bylo jedno z výběrových kritérií. Jiné, kritérium, podle kterého nadace musely do předem připravených tabulek rozdělovat udělené finanční podpory do jednotlivých okresů ČR, aby tak prokázaly svou celostátní působnost, bylo hladce přehlédnuto a desetimilionové a větší částky, tolik potřebné pro rozvoj talentované mládeže, obdržely bezvýznamné regionální nadace, založené pro několik jedinců v jediném městě a dokonce několik nadací, které vůbec neprošly výběrovým řízením a dostaly se do výběru při schvalování příslušného zákona v Parlamentu ČR. Dvě z nich byly v té době v likvidaci.
Proti tomuto ostudnému rozhodnutí Úřadu vlády a Poslanecké sněmovny důrazně protestoval předseda Nadace Dr. Lendl v červnu 2001 a následně představitelé Nadace a členové Klubu olympioniků v lednu 2002.
V odezvě se odpovědný ministr Březina a předseda Poslanecké sněmovny dovolávali nutnosti dodržovat předem stanovená pravidla hry, obdobně jako ve sportu. Přehlédli, že je třeba sebrat odvahu změnit pravidla hry (která si stanovili sami), pokud se jako výsledky objeví absurdity a nesmysly. Ztráty, které tímto jednáním Česká nadace sportovní reprezentace utrpěla, byly v řádu desítek milionů Kč.
Mimochodem stejný absurdní osud ve výběrovém řízení potkal i Dětskou dopravní nadaci, která měla v čele poslankyni Dr. Petru Buzkovou, a která se starala o postižené či osiřelé děti po autonehodách.
Dr. Jiří Lendl v 10. roce existence Nadace odstoupil z funkce předsedy a novým, v pořadí třetím předsedou správní rady se stal olympijský vítěz ve skoku na lyžích Jiří Raška.


5. S OPTIMISMEM A ZARPUTILOSTÍ DO BUDOUCNA
Na konci dekády Nadace vyvíjí svou činnost doslova navzdory balkánskému prostředí českých úřadů. Naštěstí se mezi úředníky najdou i slušní lidé. Jejich pospojováním se daří řešit někdy velmi složité problémy. Podařilo se významně ulehčit tragický osud olympionika Alfréda Jindry, doslova nad vodou držela Nadace 6 let hokejistu Stanislava Bacílka, kvůli Františku Šťastnému jsme dosáhli návratu vyhozené lékařky, která jediná mu uměla pomoci. Obětaví státní úředníci pomáhali a pomáhají přímo ve správní radě Nadace.
Přátelé z Českého klubu olympioniků znají zblízka činnost Nadace a umějí ocenit její práci. V roce 2000 na jejich návrh obdržela Nadace zvláštní cenu Českého klubu Fair Play. Uměle vytvořené problémy semkly všechny dobrovolné spolupracovníky Nadace k ještě větší zarputilosti, se kterou plní své poslání. Nemohou jinak. Na jejich práci a na prostředcích, které se jim podaří získat, závisí osud celé řady jejich sportovních kamarádů.
Poděkování za dlouhodobou spolupráci v této době náleží jmenovitě olympionikům Raškovi, Zátopkové, bratrům Svojanovským, Čtvrtečkovi, Kůrkovi, Němcovi, Víchovi, Peckovi i Ludvíku Daňkovi, který už není mezi námi. Patří všem členům správní rady a rady expertů Nadace a především Dr. Lendlovi, dnes čestnému prezidentovi Nadace, za 10 let nezištné práce v čele Nadace.
Poděkování patří donátorům a sponzorům, kteří v obtížné době Nadaci neopustili. Zejména Českému olympijskému výboru a sázkové kanceláři TIPSPORT, díky jejichž pomoci má dnes Nadace zajištěnu nejcitlivější oblast své činnosti, tj. skupinu bývalých i aktivních zdravotně postižených. Za 9 let spolupráce patří poděkování i pojišťovně Kooperativa a VZP ČR.
Naléhavým úkolem zůstává zajistit finančně oblast juniorského sportu a jeho největší talenty. Nadějí je potom vstup do Evropského společenství, přijetí jeho civilizovaných pravidel občanské společnosti a dosažení uznání a respektu státu, kterému se těší naše partnerské nadace v západní Evropě a který jim tolik závidíme.


V BŘEZNU ROKU 2002 SE ČESKÁ NADACE SPORTOVNÍ REPREZENTACE STALA NOSITELEM
EVROPSKÉ CENY FAIR PLAY ZA ROK 2001.

Cenu uděluje Evropský výbor Fair Play pod patronací Sdružení Evropských olympijských výborů.




DRUHÝCH 10 LET ČESKÉ NADACE SPORTOVNÍ REPREZENTACE

Do druhé dekády své činnosti vstoupila Nadace s novým předsedou Jiřím Raškou, prvním českým zimním olympijským vítězem z roku 1968. Současně od roku 2002 posílil správní radu Nadace Dr. Miroslav Černošek, známý prostějovský sportovní manažer. V témže roce zahájila Nadace ve spolupráci s Českým klubem olympioniků cílenou rehabilitační léčbu bývalých olympioniků v Bertiných Lázních Třeboň.


1. PROJEKT LÁZEŇSKÉ LÉČBY
Hlavním cílem projektu je zmírňování dopadu vrcholové sportovní činnosti na zdraví osob, které v minulosti obětovali pro slávu naší země nejlepší síly a zdraví a dnes zůstávají bez pomoci a v zapomnění. Pro řešení jejich zdravotních problémů není v této zemi jiná záchytná síť, než v této Nadaci.
Projekt byl od roku 2002 až do roku 2006 zcela ojedinělým produktem spolupráce Nadace s VZP ČR a s ČKO. Od roku 2006, kdy skončila ve funkci ředitelky VZP těmto snahám vstřícná Ing. Musílková, financuje tuto léčbu Český olympijský výbor, výkonným článkem však dodnes zůstává Nadace. Každý rok zajišťuje Nadace léčbu 20 – 30 bývalým olympionikům. Jsou mezi nimi hned od počátku taková jména jako Dana Zátopová, Josef Holeček, František Čapek, Svatopluk Pluskal, Karol Divín, František Tikal, Jan Veselý, František Jursa, Jiří Daler, Karel Paulus, Josef Musil, Petr Kment nebo Josef Němec. Celkem od roku 2002 do současnosti zařídila Nadace bývalým olympionikům celkem 243 lázeňských léčebných pobytů a tyto pobyty nad rámec příspěvku zdravotních pojišťoven v plné míře uhradila. Finanční dotace tohoto projektu za 20 let činnosti činila bezmála 2 mil. Kč, tj v průměru cca 8 tis. Kč na osobu. Tento údaj je však ovlivněn vývojem cen. Zatímco v počátku této dekády činil příspěvek na osobu asi 5 tis. Kč, v posledních 3 letech už činí v průměru 12,5 tis. Kč na 1 lázeňský pobyt.


2. PROJEKT PODPORY OLYMPIJSKÝCH MEDAILISTŮ – DŮCHODCŮ
Stálým projektem se od roku 1998 stala soustavná podpora olympijských medailistů, kteří dosáhli věku 60 let. Počet podporovaných sportovců v této věkové kategorii se pohyboval od 57 osob v roce 1998 až po současných 136 a výše podpory vzrostla z původních 10.000,- Kč až na současných 42.000,- Kč za rok. V letech 2002 až 2007 se na této podpoře významně podílela Nadace především z prostředků, zajištěných Dr. Černoškem. Po skončení jeho působení od roku 2007 je jediným donátorem tohoto projektu Český olympijský výbor.
Mezi lety 2002 až 2008 poskytovala Nadace za účasti ČOV také pravidelnou měsíční podporu 15.000,- Kč Věře Čáslavské v době jejího vážného onemocnění.
Na konci roku 2008 nahradil Dr. Černoška ve správní radě prof. Ing. Richard Hindls, CSc., rektor Vysoké školy ekonomické.V druhé polovině dekády posilují správní radu olympijští reprezentanti Ing. Zdeněk Pecka, Mgr. Jan Klapáč a Jiří Vícha a v roce 2010 přichází Ing. Jan Klak, bývalý ministr financí.
V letech 2006 až 2008 získala Nadace prostředky z EU a to ji umožnilo zahájit další významný projekt:


3. PROJEKT "REKVALIFIKACE SPORTOVNÍCH REPREZENTANTŮ"
Od prosince 2006 Nadace realizovala projekt "Rekvalifikace sportovních reprezentantů", spolufinancovaný z prostředků Evropské unie (ESF) a ze státního rozpočtu ČR.
Projekt měl především preventivní charakter. Jeho obsahem byla aktivní příprava sportovců na budoucí povolání a předcházení nezaměstnanosti po skončení jejich sportovní kariéry. Nástrojem této prevence bylo poradenství, bilanční diagnostika a rekvalifikační kursy. Cílovou skupinou projektu byli sportovci, kteří jsou v současné době zaměstnáni, podporováni nebo organizováni ve vyjmenovaných resortních sportovních centrech nebo svou činnost v nich již ukončili a budou po skončení sportovní kariéry ohroženi nezaměstnaností.
Výběr sportovců do účasti v projektu se uskutečnil ve dvou opakujících se cyklech po 10 měsících tak, aby se rekvalifikační kursy časově přizpůsobily volnému období a vyhnuly se naopak období vrcholných evropských a světových soutěží a závěrečné přípravy na ně. Systém byl tedy časově uzpůsoben zvlášť pro sportovce provozující letní sporty a ve stejné struktuře příležitostí i pro sportovce sprovozujících zimní sporty.
Výstupem z účasti na projektu byly rekvalifikační kursy, které prováděla akreditovaná vzdělávací zařízení. Po absolvování rekvalifikace obdrželi všichni úspěšní účastníci certifikát nebo osvědčení o úspěšném absolvování kursu. Tedy žádoucí vysvědčení o odbornosti při budoucím zajišťování pracovního místa nebo při žádosti o živnostenské oprávnění.
Projekt řídil realizační tým, složený z koordinátorů za resortní sportovní centra ASC Dukla, RSC MV ČR, VSC MŠMT ČR. V realizačním týmu byl i zástupce ČOV, MŠMT, asistentka projektu a řídil jej manažer projektu, jmenovaný správní radou Nadace.
Celkový počet absolventů dosáhl 234 osob a hodnota kurzů přesáhla 2,2 milionů Kč. Výsledky projektu prošly kontrolou zadavatele ÚPP i vyšší kontrolou MPSV ČR.
Jednalo se o jeden z nejúspěšnějších projektů v rámci programového dokumentu JPD 3 na území hl. m. Prahy v letech 2006 až 2008 (Aktivní politika zaměstnanosti – podpora vstupu na trh práce).
Nadace považovala za přirozené pokračovat v úspěšném projektu a proto na konci března podala přihlášku k nově vypsané výzvě Magistrátu hl.m. Prahy. Nový projekt ovšem nebyl v polovině roku 2008 schválen, přičemž Magistrát hl.m.Prahy vážně porušil předem vypsaná pravidla výběrového řízení.
Nový projekt nebyl schválen ani v průběhu let 2009 až 2012 a to přes intervence ČOV a přes ujišťování, závazné přísliby a řadu jednání s odpovědnými pracovníky a radními Magistrátu. Pokud nadace byly vůbec připuštěny do výběrového řízení, mohly rekvalifikovat jen vlastní zaměstnance, což je samozřejmě z důvodu úsporného hospodaření a minimálního počtu zaměstnanců všech obecně prospěšných společností holý nesmysl. Po výměně neblaze proslulého vedení Magistrátu se nepodařilo vzkřísit užitečný projekt ani v roce 2012, přednost před sportovci dostali mimo jiné bezdomovci, imigranti, osoby ve výkonu trestu nebo osoby poskytující sexuální služby za úplatu – to poslední je doslovný citát z Výzvy k předkládání projektových žádostí Magistrátu hl.m. Prahy v rámci Operačního programu Praha-adaptibilita, prioritní osa 2 - Podpora vstupu na trh práce. Co k tomu dodat ...


4. PROJEKT JUNIORSKÝ SPORTOVEC ROKU
Od roku 1996 je Nadace autorem a exkluzivním vyhlašovatelem soutěže o titul "Juniorský sportovec roku".
Cílem soutěže je posílit zájem mládeže o výkonnostní sport, motivovat juniorské reprezentanty a jejich trenéry k dosažení špičkových mezinárodních výsledků a rozšířit okruh mecenášů sportu a přivést jejich zájem od úspěšných seniorských reprezentantů k podpoře méně známých juniorských reprezentantů, tvořících budoucnost českého sportu.
O titul "Junior roku" se mohou ucházet mladí sportovci, kteří v daném roce dosáhli věku maximálně 21 let a kteří nepřekročili v tomtéž roce věk juniora dle pravidel a sportovně technických norem svého sportovního odvětví.
Při udělení ocenění se hodnotí výsledky na olympijských hrách, na mistrovství světa nebo mistrovství Evropy seniorů, dále na mistrovství světa nebo mistrovství Evropy juniorů, hodnotí se světové a evropské rekordy seniorů a juniorů a jiné mimořádné sportovní výkony. Při hodnocení se bere v úvahu i počet zúčastněných sportovců a počet zemí na dané akci, tj. v jak náročné konkurenci sportovec svého výsledku dosáhl.
Nadace vždy osloví všechny sportovní svazy, případně jejich zastřešující organizace, evidované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Termín přihlášek kandidátů je stanoven na jednotný termín v závěru roku.. Všechny přihlášky posuzuje Rada expertů nadace, která vybere 10 nejlepších juniorských sportovců. Z nich pak správní rada nadace, rozšířená o předsedu Klubu sportovních novinářů, určí pořadí nejlepších juniorů roku.
Vyhlášení výsledků soutěže a předání odměn třem vítězům je tradičně součástí vyhlášení ankety „Sportovec roku“, pořádané Klubem sportovních novinářů a agenturou BPA a je zařazeno do přímého přenosu televizního galapředstavení v nejsledovanějším předvánočním čase.
Ve druhé dekádě Nadace dosáhli tohoto ocenění např. cyklisté Kreuziger a Kulhavý, rychlobruslařsky Sáblíková a Erbanová, lyžařky Záhrobská a Samková, skokan na lyžích Koudelka, moderní pětibojaři Svoboda a Polívka, judista Krpálek a atleti Hejnová, Ščerbová, Holuša a Bába.
Nadace se tímto způsobem každoročně snaží obrátit pozornost veřejnosti i sponzorů k talentované mládeži. Ještě o stupínek mladší uchazeče o sportovní slávu oslovil na začátku třetí dekády Nadace Český olympijský výbor.


5. PROJEKT ČESKÉ OLYMPIJSKÉ NADACE
V prosinci roku 2012 vznikl Projekt České olympijské nadace, který se na žádost ČOV stal součástí České nadace sportovní reprezentace. Jeho účelem a posláním je efektivně pomáhat mladým sportovcům ze sociálně znevýhodněných skupin včetně zdravotně postižených dětí a podporovat je v jejich sportovních aktivitách, přičemž udělování podpory v rámci projektu má převážně humanitární a sociální charakter.
Projekt se týká mladých sportovců ve věku od 6 do 18 let a je v souladu se Statutem Nadace a jeho Zásadami pro poskytování podpory. Jeho garanty a prvními přispěvateli jsou čeští olympijští medailisté z posledních dvou olympiád 2010 ve Vancouveru a 2012 v Londýně. Vedoucím představitelem projektu je Jan Železný, předseda správní rady Nadace.
Výběrovou komisi tvoří sami přispěvatelé – olympijští medailisté, mezi nimi např. Barbora Špotáková, Mirka Knapková, David Svoboda nebo Vavřinec Hradílek.
Správní rada Nadace akceptovala iniciativu ČOV, ustavila 4-člennou pracovní skupinu pro jednání s ČOV a po následném projednání s předsedou ČOV schválila "Zásady pro poskytování podpory z prostředků České nadace sportovní reprezentace v rámci Projektu České olympijské nadace" a celý projekt zastřešila.
První výsledky této iniciativy již budou předmětem hodnocení budoucí 3. dekády činnosti Nadace, dekády, která po dvou desetiletích s Jiřím Lendlem a Jiřím Raškou bude desetiletím s Janem Železným.


6. DRUHÝCH 10 LET V SOUHRNU
Jako všechny neziskové organizace, které nejsou dotovány státem, prošla i Česká nadace sportovní reprezentace obdobím rozmachu a úspěšné aktivity i obdobím útlumu. Příznivá období prodělala Nadace v době aktivní spolupráce s manažerem Dr. Černoškem a v době dotací z fondů Evropské unie. Po těchto obdobích přišlo vždy období útlumu a hledání ekonomických zdrojů, zvláště v době ekonomické krize a s tím souvisejícím totálním omezením dárcovských aktivit bývalých obvyklých sponzorů.
Přes toto omezení dosáhla Nadace v souhrnu za 20 let své činnosti nemalých výsledků. Podpořila celkem víc než 1.600 sportovců z 35 sportovních odvětví a vyplatila jim na podporách více než 80 milionů korun. Dalších 9 milionů poskytla v minulosti zejména v počátcích své činnosti, na aktivní sportovní činnost zdravotně postiženým spoluobčanům. Výše ročních nákladů Nadace, souvisejících se správou, tvoří na konci druhé dekády pouhých 3,2 % z hodnoty každoročních nadačních příspěvků. Objem nadačních příspěvků se v posledních letech ustálil na hodnotě 8 až 10 mil. Kč za rok.
Stejně jako v první dekádě i ve druhém období své činnosti Nadace dlouhodobě pečovala a výrazně usnadnila poslední léta života legendám českého sportu a zajistila i důstojné rozloučení s nimi; jmenovitě největšímu motocyklovému závodníku naší historie Františku Šťastnému (v roce 2000), největšímu cyklistovi minulého století Janu Veselému (2003), gymnastům Jaroslavu Šťastnému (2004) a Aleně Zámostné –Reichové (2011), slavným olympijským kanoistům Josefu Holečkovi (2005), Alfrédu Jindrovi (2006) a Františku Čapkovi (2008), fotbalistovi Svatopluku Pluskalovi (2005), hokejistům Stanislavu Bacílkovi (1997), Stanislavu Konopáskovi (2008) a Františku Tikalovi (2008) a řadě dalších. V současnosti jsou podporováni např. atlet Josef Trousil a házenkář Josef Trojan, oba po vážné mozkové příhodě, a legendární trenér skokanů na lyžích Zdeněk Remsa.
Poděkování za práci v Nadaci patří všem členům správní rady, kteří v druhém desetiletí pro Nadaci pracovali - předsedovi Jiřímu Raškovi a místopředsedovi Jiřímu Čtvrtečkovi, dále PhDr. Běle Hejné, MUDr. Milanu Jiráskovi, Ing. Jaroslavu Beranovi, Ing. Zdeňku Peckovi, Ing. Janu Klakovi, Mgr. Janu Klapáčovi, Františku Pecharovi, Jiřímu Víchovi, Dr. Miroslavu Černoškovi, prof. Ing. Richardu Hindlsovi a revizoru Pavlu Svojanovskému. Nelze vynechat ani dva stálé dobrovolné pracovníky Nadace, výkonného ředitele a jeho sekretářku.
Největší část nadačních darů v druhém desetiletí poskytl Český olympijský výbor a sázková kancelář Tipsport, vedle nich celá řada drobných dárců. Velkorysým darem se po 16 letech práce ve správní radě Nadace rozloučil Ing. Jaroslav Beran.
Na konci druhé dekády postihly správní radu Nadace dvě velké ztráty. Odešel hrdina Pavlovy povídky „Plná bedna šampaňského“ Jiří Vícha, muž který stál za návrhem ocenění Nadace českou i evropskou Cenou Fair-Play. A odešel Jiří Raška, muž který stál po Jiřím Lendlovi 10 let v čele Nadace jako její předseda. Obě tyto ztráty jsou nahraditelné jen velmi obtížně.
Na začátku třetí dekády činnosti je do čela Nadace zvolen Jan Železný, trojnásobný olympijský vítěz. Přichází současně s novým projektem České olympijské nadace, který se zaměřuje na pomoc mládí. Všichni v Nadaci věří, že toto nové zaměření je symbolické a přinese tolik očekávané a tolik potřebné oživení. A stejně jako na konci předchozího desetiletí, spojeného s Jiřím Lendlem, i po druhé dekádě, spojené s Jiřím Raškou, se Nadace dívá s optimismem a zarputilostí do budoucna.


Zpracoval: Ing. Jan Linger, ředitel Nadace